After a full year of gathering photos, experiences and knowledge of the beautiful city of Prague I can finally say that I’ve seen enough of breath-taking sites and magical places to be able to guide you around with confidence that you will fall in love with this place. Fully. Without any question. First I need to say that even though I am Czech, I did spent the last decade in the UK and before that I lived in a wee village at the bottom of a gorgeous (but also blooming remote!) mountain range in the Southern Bohemia. I spent a few brief months in Prague when I was 17-18 but that was mostly for work and I rarely took any trips. So moving here and spending every little moment of my free time travelling around the city & the central Bohemia was something completely new, I was (and still very much am) a tourist in my very own homeland. Apart from bringing you a series on how I’m living in Prague (full of vintage finds & strange socialist furniture) and a series on what to do & see in Prague, I’m also very excited to bring you a series on one or two day trips outside of the city. Welcome to the Out of Prague Guide!
6 reasons to visit the magical Konopiste Chateau
Konopiste Chateau might just be the most stunning chateau I’ve ever seen. Everything from start (getting there) to finish (super creative souvenir options) was top notch and even the loos were free (which seems to be a rare instance in this country). You can very conveniently hop on a train from Hlavni Nadrazi in Prague to Benesov – the journey won’t take you longer than an hour and chances are you will get one of those fancy double-decker trains that serve this route. The chateau is about 20 minute walk from the station which takes you through a misty looking wood and a farming field (I can imagine this will be extra magical at the time of harvest). Being built in 1294, this chateau (or a castle if you like) looks nothing like your standard 13th century Gothic ruin. It’s unassuming look does very much surprise you once you step inside.
Peacocks, lakes & roses (or chestnuts this time of the year)
The gardens around the chateau, and even the road leading up to it, is fancy AF. A beautiful little balustrade railing runs around the main terrace where you can admire not just the views of the huge gardens from but also folly with local peacocks. What I did not appreciate at all was a bear pit with an actual bear that looked rather sad and dishevelled – nevertheless, once you learn about the chateau, even this part starts making somewhat sense to you. I definitely recommend visiting in autumn when the leaves are turning all shades of orange but we’re also planning to come back in spring for all the blossoming roses.
Picturesque (quite literally)
This chateau is mainly famous for that it used to be the home of Archduke Franz Ferdinand d’Este. You might know him as the guy who in June 1914 went for an official royal happening in Bosnia, and on June 28 him and his wife Sophie were assassinated by Serbian anarchist Gavrilo Princip. A month after the assassination, the Austrian Emperor Franz Joseph declared war on Serbia and the WWI began. Franz Ferdinand was a very educated man and he had a very keen interest in hunting and collecting (almost everything). His huntsman trophies were all displayed in the castle and – which was very lucky! – insured and documented by photographs. This way the state had the opportunity to restore the castle to its original beauty after all the wars and looting it had gone through. Now it’s a picturesque image of what it used to be around 1900’s complete with art, furniture and even cutlery!
The magic of spoken word
Because the chateau was furnished the way it used to be for residential purposes of the late emperor’s family, it’s FULL TO THE BRIM with personal items (Franz Ferdinand was a bit of a hoarder, if I may say so), so it’s not possible for visitors to just come and go. You have to book a tour (there are 4 available) and have a tour guide take you around. Sometimes the groups must be as little as 8 to be able to fit into the rooms. You’re not allowed to take any photos (hence no photos of the interiors in this post) but that doesn’t take away from the excellent job the tour guides do. We went for 2 walks and both were bloody brilliant! 10/10 recommend!
Collector of bones art (and also bones)
Franz Ferdinand, as I’ve already mentioned, was a keen huntsman. Once he travelled to the Yellowstone Park for a trip and the local rangers forbade him from taking any guns to the park with him. Franz Ferdinand was pretty peed off at that point – because what’s the point dragging your but to a blooming park when you can’t kill a thing, right (that 1900’s mentality wouldn’t get you far in 2018, would it)? He simply couldn’t take no for an answer so during the tour he killed 12 skunks with his bare hands, sticks and stones. Apart from murdering altogether some 300,000 animals in his life (and hanging them up in his living room), he was also a keen collector of everything St George. You can visit a “small” museum right next to the chateau where you’ll find over 3,700 pieces of art along the theme of St George slaying the dragon.
That jungle walk
The chateau is surrounded by gorgeous gardens but you’ll also find the coolest little botanical greenhouses next to it. They do look rather small when you’re admiring them from the outside but inside all your botanical dreams come true. From larger than life palm leaves to wee cacti and even bonsai trees, you’ll find anything and everything there. When we went not many people were there so it’s also the perfect location for a little shoot. And you don’t even need to pay extra to take photos in there!
Ain’t nobody got time for that
I’m talking magnets, pens, rubbers and all kinds of dead boring souvenirs imported from China. These are my personal pet peeve when it comes to tourism (as it’s something I have a master’s degree for I feel like I can have a deep constructive anger for it, FYI – I have a degree in tourism, not in souvenirs). I’m always on a look out for souvenirs that are a little more special and a little more person. Being nuts for antiques is usually helpful because you can pop by a local flea market and you’re leaving with a basket-ful of souvenirs from the 1800’s, but this beautiful chateau didn’t disappoint either. I have actually not seen any special tourist shop in the complex – they have a little chocolate factory where you can buy local chocolate, but you can also buy a PLANT! They propagate the plants they are growing in the greenhouses and you can buy them for as little as 80p! Obviously, I got a little peperomia baby. Doh.
You can find more info on their website HERE.
Would you like to see more posts like this one?
Have you ever been to this chateau? What was your favourite thing about it?
Po celém roce sbírání fotek, zážitků a znalostí o tom našem krásném hlavním městě jsem se konečně dostala do pozice, kdy mám pocit, že jsem schopná vám Prahu přiblížit tak, že se do ní naprosto zamilujete. Jakože fakt. Na plný pecky. Před tím vším přibližováním bych vám ale ráda ujasnila, jak to se mnou a s Prahou vlastně je. Přestože jsem Češka jak poleno, tak jsem poslední dekádu strávila na britských ostrovech, kde jsem jedla jeden sausage roll za druhým a na výlety kolem země neměla ani pomyšlení, natož peníze. Před tím, než jsem se vydala za kanál, tak jsem bydlela v krásné, nicméně opuštěné samotě na úpatí Šumavského pohoří. Do Prahy jsem tehdy zabloudila jen párkrát, vždy za vidinou brigády a jen velmi málo za volnočasovými aktivitami, natož procházkami po zapomenutých předměstích. Takže jsem vždy byla (a ještě dlouho zůstanu) turistou ve své vlasti. Moje turistické oči vám tedy kromě série článků na bydlení v Praze (které je plné úlovků z sBazaru a smradlavých socialistických regálů) a série článků o tom, co v Praze musíte vidět a zkusit, přinesou i série článků na téma kam na výlet z Prahy, kterou jistě ocení nejen turisté, ale i sami Pražácí. Viď? Tak tady je první příspěvek z toho velkého Mimopražského průvodce.
6 důvodů, proč navštívit kouzelný zámek Konopiště
Zámek Konopiště bude asi ten nejkrásnější zámek, který jsem kdy navštívila. Všechno od A (a jak se tam dostaneme?) po Z (zase musíme domů) si zaslouží 10 z 10. A i záchodky jsou tam zadarmo, což jsou další body navrch oproti ostatním zámkům ve státní správě. Na Konopiště se dostanete velmi snadno – skočíte na Hlaváku na vlak (nejspíš pojedete tím strašně sexy dvoupodlažním, no luxus!) a dojedete do Benešova. Je to necelá hodinka a pak pěšky přes mlhavé lesy a zelenající se pole (nebo zlátnoucí se, záleží, jestli pojedete v době sklizně nebo až po) je to dalších 20 minutek pěšky. Konopiště bylo sice postaveno v roce 1294, nicméně neočekávejte takovou tu typickou gotickou rujnu z 13. století. Té se opravdu nedočkáte, to né.
Pávi, jezera a růžové keře (nebo jírovec maďal a kaštany, pokud pojedete na podzim, že jo)
Zahrady kolem Konopiště a i ta cesta, která se k zámku line, je fakt něco! Naprosto luxusní, upravené a řekla bych až esteticky vymazlené. Celá terasa s výhledem na zahrady je obehnána malým balustrádovým zábradlím, odkud můžete obdivovat nejen rozlehlost panství, ale i laškovat s místními pávy! Co se mi naopak nelíbilo, byl podhradní medvědí příkop, kde se medvěd Jirka potloukal sem a tam a bylo na něm vidět, že samota mu přeci jenom nesvědčí. Nicméně jakmile se dozvíte více o zámku a jeho historii, tak i Jirku a jeho bytí trochu víc pochopíte. Rozhodně doporučuji návštěvu na podzim, kdy se listy barví do ruda a do oranžova a všechno vypadá naprosto kouzelně. Plánujeme se ale vrátit i na jaře, kdy tam k obdivu budou kvetoucí růžové keře!
Jako z obrázku (doslova)
Konopiště je především známé tím, že bylo domovem arcivévody Františka Ferdinanda d’Este. Určitě ho znáte jako toho vládce Rakouska Uherska, který se v červnu 1914 vypravil na státní cestu do Bosny, kde Františka a jeho manželku Žofii 28. června zastřelil srbský anarchista Gavrilo Princil. Franz Josef na to vyhlásil válku Srbsku a vypukla první světová válka. Franz Ferdinand byl za svého života velmi vzdělaný muž a měl mnoho méně či více vznešených zájmů. Jedním z nich bylo lovectví a myslivectví. Všechny své lovecké trofeje vyvěšoval právě na Konopišti. Naše štěstí tkví v tom, že si těchto trofejí natolik vážil (a především cenil), že si je nechal pojistit a k pojistné smlouvě vytvořil detailní fotografickou dokumentaci. Proto i po desetiletích huntování a vykrádání bylo možné Konopiště zrekonstruovat a vrátit ho do jeho skvostné podoby z úplného začátku 20. století. Od židlí až po příbory, přesně tak, jak tomu bylo v roce 1900.
Pan průvodce Jiří
Protože zámek byl zrekonstruován se vším všudy (k obrazu svého původního majitel, který by se dal minimálně označit za velmi vášnivého sběratele), tak doslova přetéká osobními věcmi a věcmi nasbíranými na cestách po světě. Často jsou pokoje tak plně zařízené, že není možné tam návštěvníky jen tak vpustit jako stádo divokých koz. Proto jsou zavedeny komentované procházky (celkem čtyři), na které je třeba se objednat předem. Často jsou velmi limitované co do počtu účastníků – některé se konají s maximem 8 lidí! V interiérech není dovoleno fotografovat, což je sice škoda, nicméně alespoň vám neutečou informace od průvodců. My jsme byli na 2 procházkých s panem průvodcem Jiřím a byli jsme z něj naprosto nadšení!
Sběratel kostí umění (a taky kostí)
Franz Ferdinand, jak jsem již zmínila, byl vášnivým lovcem. Při jeho cestě kolem světa se zastavil i v Yellowstonském parku, kde mu rangeři zakázali pronést jakékoliv zbraně. V tu chvíli už bzl Franz Ferdinand trochu zpruzelý, protože k čemu je túra do lesa, když si nemůžete přinést hlavu jelena, že jo. Při procházce mu asi luply nervy a holýma rukama, klackem a kamenem umlátit 12 skunků, které si poté odvezl na Konopiště. Kromě nich tam visí celkem 300 000 trofejí (některé jsou rozmístěné i po dalších habsburských rezidencích), které za svůj život Franz Ferdinand ukořistil. Jeho zájem však u lovectví nekončil. V malém muzeu hned u Konopiště najdete sbírku předmětů s tématikou Sv Jiřího a draka, která má celkem přes 3 700 kousků!
Procházka džunglí
Konopiště je obehnáno rozhlehlými zahradami, nicméně na pozemku zámku najdete i ty nejkrásnější skleníky v kraji. Zvenku vypadají docela maličkaté (i když stylové – s bílým kováním!), nicméně jakmile vstoupíte dovnitř, budete v pravém botanickém ráji. Od palmových listů, které jsou větší než vy a vaše kočky poskládané do komínku dohromady, až po malinkaté bobínkaté kaktousky a dokonce i vyšlechtěné bonsaje! Mají tu naprosto všechno! I kokedamy! A když jsme tam byli, tak tam nebyli žádní jiní turisté, takže to je i super lokace na malé fotošůty. A ani se nemusí platit extra za možnost focení!
Na to fakt ale nikdo čas nemá
A tím to mám na mysli magnetky, propisky, gumovátka a dalši serepetičky dovezené z Číny, které si tu hrají na fakt skvělý suvenýry. A to samozřejmě nejsou. Jako paní magistra turismu mám tak trochu nárok a právo si na tohle postěžovat, že jo? Vždycky když tyhle cetky vidím, tak mě zabolí u srdce. A nebála bych se tvrdit, že za každý hnusný ořezávátko s logem zámku Bůh zabije jedno koťátko. Takže ne. Nekupovat. Nevyrábět. Ať žijou koťata! Když hledám suvenýry, tak hledám něco originálního. Určitě pomáhá, když má člověk srdce pro antik, protože to pak stačí skočit na místní blešák a je vymalováno. Nicméně i když nechcete domů tahat staré krámy, tak určitě jde najít nějaké pěkné originálná suvenýry. A rozhodně to jde na Konopišti! Na nádvoří mají malý obchůdek s ručně vyráběnou čokoládou a ve sklenících si můžete koupit malou květinku, který je namnožená z těch, které jim ve sklenících rostou. Samozřejmě jsem si tak přinela malý pepřinec s tím, že ho tam určitě zasadil sám Franz Ferdinand, no jak jinak. A jsou opravdu levné – od nějakých 20 Kč nahoru!
Více informací najdete na stránkách Konopiště TADY.
Chcete víc takovýchto postů?
Byli jste někdy na Konopišti? Co se vám tam nejvíc líbilo?
